Malý koncert pro velkou věc...

Děkujeme, že jste přišli...

Symbolické, ale o to důležitější gesto, totiž uspořádání koncertu a sbírky ve prospěch Ukrajiny, se podařilo v sobotu 5.3.2022 v jirenském kostele sv. Petra a Pavla. Záštitu nad akcí převzala obec Jirny. Na koncertu vystoupili Pražští pěvci pod vedením Stanislava Mistra a zazněly pravoslavné duchovní písně převážně ukrajinských autorů. O úvodní slovo se postarali páter Dr. Eliáš, místostarostka obce Šárka Hanušová a Martin Zuran za Sdružení otevřených srdcí. Benefice pak ještě pokračovala na Kvapíku v rámci večerního divadelního představení a sbírka celkem vynesla částku 16382 Kč, která byla posléze věnována na účet organizace Člověk v tísni. 

Kromě fotografií, které Vám mohou přiblížit krásnou atmosféru, se s Vámi dělíme o pár vřelých slov z proslovu, který v úvodu akce zazněl. Následovala pak minuta ticha za oběti konfliktu, kterou v úctě a v přirozenosti posléze prolomil zpěv duchovních pravoslavných písní...  

Vážení přátelé,

Původní nápad zorganizovat Mši za mír na Ukrajině, a to s pravoslavnými prvky, získal nakonec tuto formu a já Vás zde ještě jednou vítám. Jsem rád, že jste přišli. Já nejsem kněz a vy jste přišli na koncert. Přesto mi dovolte k dnešnímu setkání takové krátké zamyšlení. Trochu nepolitické, ale o to více lidské.

Generace za generací, celá historie lidstva čekají na změnu světa, která nepřichází. Jsme svědky válek, utrpení, revolucí, převratů. Vzepětí a jednotu lidí střídá sobectví, kupčení, nezájem a zklamání. Pauzám mezi tím vším jsme se naučili říkat mír a ekonomická prosperita. V celkovém součtu si však jako lidstvo nevedeme dobře. Chceme lepší svět, chceme, aby se lidé změnili. Ale kdo je to, ten tzv. svět? Kdo jsou ti lidé, kteří se mají změnit?

Nejsme to náhodou i my sami?

A tak v podobném duchu, když se díváme na mocné diktátory, kteří si přivlastnili tento svět... vidíme vlastnosti jako zatvrzelost, pomstychtivost a touhu po odplatě, ukřivděnost, nedostatek zdravého sebevědomí a především nepokoru. Místo toho, aby tito mocní lidé tvořili, vedli národ i celé lidstvo k hodnotám, inspirovali jej, zneužívají své moci a ničí nejenom celá města, ale především důvěru a ideály.

A jak jsme na tom my? Můžeme opravdu říci, že se nás to netýká? Nemá každý z nás občas takového diktátora uvnitř sebe?

Jak jsme my sami dokázali opanovat své ego, svoji moc? Jak pracujeme se svými emocemi? Jaké viníky za svůj život ve svém okolí hledáme? Z jakých křivd žijeme? Vždyť zranění a prvky konfliktu vidíme v minulosti i v přítomnosti, každý den v našich vlastních vztazích, mezi sousedy, mezi lidmi na vesnici, mezi národy, státy i mezi rasami.

Tak jakou budoucnost tedy chceme?

Nyní se spojujeme proti tyranovi a za správnou věc. Dokážeme se však spojit jako lidé ve své různorodosti i v dobách míru? Dokážeme přijímat názor druhého člověka a nebrat to jako osobní útok?

Spisovatel a malíř Josef Čapek k tomu říká: "Mír mezi národy je závislý na míru v lidech samých."

Souhlasím. A přeji nám všem, abychom i my obstáli. Aby v tomto boji bylo jen vítězů a vítězství nás samých nad sebou. Zkrátka, abychom využili i my tuto šanci a z dané situace vyšli jako lepší lidé.

Sláva Ukrajině, pravdě, lásce, porozumění a míru nejenom mezi národy.

Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.