Příspěvek ke 4. výročí obnovení společenského sálu v Jirnech

aneb Kvapík má narozeniny...

Když se řekne společenský život

hospoda i sál jako centrum dění...

Společenský sál byl odjakživa neodmyslitelnou součástí tzv. Hořejšího hostince v Jirnech a ten zase neodmyslitelnou součástí Jiren. Stavba jako taková patří k těm cennějším stavbám v obci. Především historicky a kulturně. Scházeli se tu místní lidé a svými nápady pozitivně ovlivňovali vesnici, bavili se a kulturně žili. Společenský sál tehdejší hospody znali dokonce J. Foglar, L. Lipský či K. Effa.

V tomto prostředí vznikl místní Sokol a hrálo se tu divadlo od r. 1882 až do roku 1950. Nabylo takových rozměrů, že se postupně muselo přesunout do nové budovy Sokola a ještě později do nového kulturního domu. Ale zpět k Antošům. Po 2. sv. válce a s měnícími se pořádky sál ještě chvíli sloužil, ale postupně upadal, až se z něj stal pouze sklad. Zanedbaná údržba a zub času dokonaly své až se stal provozu neschopným.

V dnešním znovu otevřeném sále pojmenovaném Kvapík u Antošů se opět scházejí lidé, konají se společenské a kulturní akce. Je zde také umístěna historická divadelní opona v majetku TJ Sokol. K vidění je při slavnostních příležitostech.

Ideály jako most mezi minulostí a současností

Slavnostní znovuotevření sálu proběhlo 3.2.2018

A jak k tomu vůbec došlo? Ptají se často dnešní návštěvníci. Dalo by se říci, že to byla náhoda, dobrá vůle a zároveň, což je asi to nejdůležitější, zájem o věci, které by nám neměly být lhostejné. Pokud Vám totiž záleží i na životě okolo Vás, snadno se Vám stane, že se připletete do událostí, které se zdají pro ostatní nemožné. Zrovna tak tomu bylo i v případě rekonstrukce sálu. Že se jedná o cizí majetek nebylo podstatné. Je to přeci něco, co k Jirnům odjakživa patří. Součást historie a úsilí předků. A tak se pod vlivem toho všeho nevinný rozhovor s vlastníky, bratry Balcarovými, proměnil v úsilí dobrovolníků i odborníků zachránit, opravit a znovuotevřít tento prostor v kráse, která je pro provozování kulturního stánku a žití v obci Jirny nanejvýš vhodná.

Ideály, dobrovolnictví, nezištná pomoc, dary, ochota a důvěra způsobily, že byl sál po nákladně roční rekonstrukci znovu otevřen. 

Jméno Kvapík vzniklo vlastně nechtěně. Ta rekonstrukce bude pěkný kvapík, říkali mnozí... Zároveň bylo jasné, že se na sále bude opět tančit a kvapík je také název tance. U tance to ale neskončilo.

Za čtyři roky své existence Kvapík u Antošů hostil např. Jakuba Vágnera, Rudolfa Desenského, Jiřího Kolbabu, Zdeňku Pohlreichovou, Zbigniewa Czendlika, Milana Drobného, Jiřího Pehe, Václava Bělohradského, Karla Schwanzenberga, Tomáše Halíka, Jiřinu Bohdalovou, Jiřího Schmitzera, Jitku Vrbovou, Radkina Honzáka, Mária Bihári a mnoho a mnoho dalších zajímavých hostů, umělců a akcí.

Vám patří poděkování!

Vám všem, kteří se na Kvapíku podílíte a nacházíte pro něj prostor v srdci, berete ho jako místo, kde jste doma a kam se rádi vracíte... 

Obzory

Následující období bude patřit pokračování biografu, koncertů, přednášek, kurzů a jiných zajímavých akcí pro širokou veřejnost.

Můžete se těšit na tanec, cvičení, výstavy nebo třeba na egyptologa Miroslava Bártu, spisovatele a cimrmanologa Miloně Čepelku, Aleše Hámu, MUDr. Jana Vojáčka nebo Ester Kozlovskou ...

A jako obvykle, vše se dozvíte v Jirenském zpravodaji a na těchto stránkách.