Trocha inspirace pro všechny, kteří to tu mají rádi
Kdo by nepřál našim vesnicím a městům čerstvý vítr, který by přinesl zkvalitnění života místním obyvatelům? Lepší občanskou vybavenost, novou náves, zeleň, sportoviště nebo další prostor pro setkávání lidí, v němž by tepal život. Myslím si, že pokud se mají obce probudit k novému životu, pokud lidé mají žít spolu a nejenom vedle sebe, potřebují tato živá místa víc, než jakákoliv jiná. Říká se jim obecně veřejný prostor.
K napsání tohoto textu mě přivedl článek z Jirenského zpravodaje o uvažované přestavbě objektu samoobsluhy v jirenském parku a také nedávný odkaz v deníku E15 na knihu "Možnosti vesnice".
Jirny, stejně jako i mnohé další vesnice, procházely historicky spontánním vývojem. Výsledkem je v tomto případě nekompaktní obec u dálnice a skladových hal s mnoha soukromými i veřejnými stavbami často bez hodnotné architektury, obec bez přístupu ke své historii (rozuměj ke ztracenému Jirenskému zámku) a místo, které je pouze takovou roztodivnou účelovou aglomerací bez nějakého konkrétního směřování. Co nová ulice, to unikát. Co nová stavba, to individualita. Jako by za zdí domu nikdo nevnímal své širší okolí, tvář ulice, louku, pole nebo krajinu, natož polabskou nížinu, ve které se nachází. A možná právě proto je taková roztříštěnost a uzavřenost cítit i ve vztazích, které by měly obec spíše tmelit a pomáhat jí. Nebo se pletu? V každém případě chvála všem lidem, kteří se snaží s tím či oním něco dělat a překonávat staré vzorce. Život nás učí, že pak mohou vznikat obce, kde lidé žijí spolu, kde vznikají silné kulturní tradice, kam jezdíme rádi za odpočinkem a v nichž se rádi zastavujeme. Cítíme, že tato místa mají své charisma a malebnost. Zkrátka, že je tam hezky.
Možná, že vám to vše zní trochu skepticky, ale pro mne je to spíše velká příležitost k zamyšlení a k činům. Nejsem zatížen jakýmikoliv spory, plány, vlastnickými vztahy, které se týkají v úvodu zmiňovaného území parku, a tak k němu přistupuji svobodněji. Asi nejsem sám, kdo vidí nedoceněnost tohoto doposud trochu opomíjeného prostoru, který má potenciál stát se velmi důležitým místem pro život v Jirnech. Právě toto území může tvořit takové malé srdce, "mikrojádro" vesnice. Citlivě realizovaná občanská vybavenost vystavěná v kontextu okolí a propojená s parkem může něco z výše uvedeného totiž vesnici přinést. Věřím, že všechny zúčastněné strany takto již chtějí uvažovat a že nadcházející doba přinese do Jiren dostatek dobré vůle a nových nápadů, jak nejen tento prostor, ale i celou obec přivádět k novému životu, a to s respektem ke všem, kteří zde žili a žijí.
Ideály vedou k idejím a ty dále k činům. Nechal jsem tedy myšlenky volně plynout a dovoluji si sdílet takovou malou skicu toho, jak může vypadat veřejný prostor, v tomto případě trojúhelník sevřený ulicemi Brandýská, Brigádnická a Pražská. (K úvaze jsem přizval Ing. arch. Emila Boháče z Divadelního spolku, skica není záměrně dokonalá. Ochotníci již budou vědět ☺)
Je zde pár věcí, které by z doteď neutěšeného místa mohly vytvořit prostor, kam budeme chodit rádi. Úměrná občanská vybavenost respektující charakter vesnice a okolní zástavbu, náves pro setkávání, jednoduché vodní prvky, partie zahradní architektury tvořící amfiteátr nejen pro letní kino, záhony, přírodní louka pro piknik, průchod stavbou přímo do parku, prostor pro galerii pod širým nebem, zavlažování dešťovou vodou ze střechy stavby, izolační zeleň či nízký val atd., možností a nápadů je celá řada. Hodnota tohoto území je pro mne a možná i pro vás k nezaplacení a věřím, že při jeho správném uchopení "osvícenými" může být toto místo chloubou celé vesnice.
Ač lajk, ale nadšenec s myšlenkou na nový přístup v plánování a pojetí veřejného prostoru, jsem narazil na zajímavou publikaci "Možnosti vesnice". A ty jsou v podstatě neomezené. Doporučuji! Jinými slovy se zde píše o zkušenostech z jiných obcí. Základem je cítit, dokázat si představit a chtít realizovat. Usilovat o zisk, ale především o ten obecný a veřejný, ze kterého budou těžit generace a který bude místo formovat a v lidech posilovat jejich spojení a úctu k prostoru, kde žijí. Tento vztah se pak bude v lidech přirozeně dědit a na obci to bude znát. Je třeba ale začít uvažovat jinak a neřešit problémy obce pouze ad-hoc. Ale bez práce s vizí to nejde. Mohou to být architekti, urbanisté, starostové, místní politici, ale myslím, že to mají být především místní občané, kteří obnoví svůj zájem o věci veřejné a svým zájmem a náměty budou přispívat ke zkvalitnění prostoru. Kvalitní architektura a veřejný prostor není totiž jen výsadou bohatých měst. Autorka zmíněné knihy Michaela Hečková to vystihuje tento úkol takto:
"Standardy vesnic se posouvají. Po roce 1989 bylo potřeba postavit český venkov na nohy. Starostové si lámali hlavu s opravou silnic, řešili dlouhodobé majetkové spory. Chyběly školy, školky. Zaváděla se kanalizace. Základní infrastruktura nyní začíná vypadat vcelku saturovaně. Je čas na druhou metu. Tou může být právě architektura jako nástroj posílení identity".
Přál bych si, aby toto vnímání začalo být cítit i v Jirnech. Aby promyšlené plánování a urbanismus dokázaly obec oživit a nejenom zatížit externalitami. Znovu ale říkám, že podmínkou dle mého názoru je, abychom se o této potřebě naučili mluvit, abychom se zajímali o společné věci, abychom k nim přispívali a přes možná zklamání, různorodost názorů a zájmů si nejen k sobě, ale i k obci jako takové hledali vřelý vztah, úctu a rozrušili tak vzorce nezájmu, apatie a podprůměrných řešení.
Pokud by někoho z vás zajímala problematika veřejného prostoru a chtěl se inspirovat více, nahlédněte také do dokumentu "Metodický materiál k plánování veřejných prostranství malých obcí" (viz Google). Jeho autoři, architekti, zřejmě vědí, že slavit Májové slavnosti na silnici u trafostanice není ideální. A že park, který je zarostlým místem sloužícím pouze pro setkávání bezdomovců a ukrývání teenagerů, není funkčním prostorem. Děkuji vám, že jsem se mohl o těch pár myšlenek s vámi podělit.
Ať žijí Jirny!
Martin Zuran